Hledání optimální receptury nebylo jednoduché. Postupně vzniklo přes dvacet různých variant, které jsem testoval v praxi – jak se chovají při různé zátěži, v různých podmínkách, na různých rukou. Neúspěšné varianty receptur skončily stranou. Ty nadějné jsem postupně dotahoval k dokonalosti.
Sledoval jsem každý detail: tření, vlhkost, tvrdost i to, jak dlouho magnesium vydrží. Testoval jsem to uvnitř na umělé stěně i venku na skále, abych znal chování receptury za všech reálných podmínek, ne jen v jedné.
Až po čtyřech letech testování, ladění a vyřazování jsem konečně dospěl k recepturám, které fungovaly přesně tak, jak měly.